Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Moje Proměna čili ne Kafkova

14. 02. 2018 21:59:34
Zpočátku jsem se na neděli těšila, ale čím víc se přibližovala, nějak jsem ztrácela odvahu. V ledničce opravdu byly tři tabletky, ale co když byly cestou do pekla?

Na druhou stranu, neměla jsem co ztratit, takže nakonec rozhodlo toto a pak taky hora nudy. Ono totiž věčný ležení v posteli a prohlížení stropu není zas až tak zajímavou činností, co si budeme povídat. A taky mě uklidňovalo, že těch tabletek je o dost míň než měl Metoděj. Ten měl koňskou dávku sedm tablet a já jen tři. A trojka byla vždycky pro mě oblíbené číslo, a to rozhodlo. Říkala jsem si tak, že by Taveňák nejen čistě teoreticky, ale i prakticky by měl být na mě hodnější než na Metoděje, když patřím k něžnému pohlaví. Každopádně, nechám se překvapit.

Moje nervozita rostla každou minutou, a to zejména po desáté večer. Chtěla jsem vyrazit co nejdřív, abych si ten maják pořádně užila a abych taky v Tory potkala co nejméně opilců. Do báglu jsem si krom pilulí narvala deku a termosku s mátovým čajem. Rozhodla jsem se tenhle trip užít co nejvíc, protože mi bylo úplně jasný, že už žádnej takovejhle vejlet se mi v mým životě nenaskytne. Určitě ne. Takovej Taveňák tohle nabízí jen jednou, o tom jsem byla skálopevně přesvědčená.

Vydala jsem se na cestu v plné zbroji v půl jedenáctý. V Tory to sice žilo, ale opilý byl zatím málokdo, což mě uklidňovalo. Čím víc jsem se blížila k majáku, tím více řady živáčků řídly, až jsem cejtila, že jdu úplně sama. Ještěže mám tu termosku, říkala jsem si, protože teplo nebylo ani trochu, kouřilo se mi zimou od pusy. Ve čtvrt na dvanáct jsem byla u majáku. Roztáhla jsem deku, na jednu půlku jsem si sedla, tou druhou jsem se přikryla. Kdyby nebyla bejvala taková kláda, normálně bych se i kochala. Vytáhla jsem termosku a třesoucíma rukama jsem si nalila čaj do termohrnečku a nahmatala pilule. Zdály se mi velké. Navzdory strachu jsem se těšila na nevšední dobrodrůžo. Když se čaj dal konečně pít, naládovala jsem do sebe jednu piluli za druhou a zapila notnou dávkou čaje. Pak už mi bylo úplně fuk, kolik je hodin. Užívala jsem si samotu a sledovala, jak se vlnky lesknou, když na ně dopadne světlomet majáku. Kdyby nebyla taková kláda, fakt bych si to užívala.

Najednou se při pevnině objevila úplně obyčejná loďka, zhruba taková jakou jsme kdysi dávno veslovali na Ohárce, ale to už je fakt dávno. Samozřejmě mi to nedalo. Ta loďka si vyloženě říkala o pasažéra. Opravdu, bylo by to jako by říkala: „Pojď, nastup si!“ Nenechala jsem se dvakrát pobízet. Bágl s termoskou jsem nechala v trávě, měla jsem takové to jasné tušení, že ani jedno nebudu potřebovat a náhodou jsem se nepletla.Na loďce jsem se pohupovala ze strany na stranu a obě jsme se vzdalovaly od pevniny. Loďka bez vesel. Celkem by mě zajímalo, jestli bych do ní vlezla nebejt těch pilulí. Pak to šlo ráz na ráz.

Když už jsem byla celkem daleko od majáku, najednou jsem měla divnej pocit. Takovej ten – nějak nejsem ve svý kůži, tady něco nehraje. Nešlo jen o pocit. Všimla jsem si, že mám najednou nějak dlouhej nos nebo co to vlastně je? Je to podobný nosu jako míval Pinocchio, ale jestli je to nos, nevím. Chci si na to cosi sáhnout, ještě předtím mi však ruce zamíří k hlavě, chci si šáhnout na vlasy, páč mi něco říká, že i tam nastaly neznámé změny. Ruce mi ovšem v půlce cesty zabrzdí a přicucnou se mi k tělu, který je takový ňáký slizský. Pomóc, mizí mi nohy! Místo noh mám ne z ničehonic, ale po pilulích jeden ocas zakončenej ploutví. Začínám zmatkovat, neee, do vody neee. Bude určitě studená! Taveňáku, cos mi to udělal?! Na nějaký prvenství ve světě hážu bobky, já chci zpátky! Slyšíš?!

Jestli mě Taveňák slyšel, tak mě solidně ignoroval. Párkrát jsem poskočila na té ploutvi, ale musela jsem vážit několik tun, když jsem dopadla na stojáka ocasem o dno lodi, bolelo to šíleně, a že jsem byla fakt těžká, o tom svědčí i fakt, že jsem si neposkočila mockrát na sucho. Pode mnou se lodička prolomila a já se ocitla v slaném moři s příchutí oleje. Taveňáka jsem proklínala každým mihem ploutve, kdybych mohla, třásla bych se zimou, takhle jsem musela plavat sem a tam a skákat jako dement, abych se trochu zahřála. Aspoň jsem udělala několika lidem v Aberdeenu radost, protože jak jsem tak skákala, chodili se na mě dívat hloučky davů. Normálně jsem si začínala připadat jako celebrita.

Kromě dalších rybek, medúz, tuleňů a planktonu jsem na nikoho jiného nenarazila. Jop, nemusím snad říkat, že na dně byl pěknej sajrajt jako na největší skládce, fujtajbl tohleto. Co chci ale říct, že jsem těm rybám vůbec nerozuměla, byly nějak němý nebo to fakt nechápu. A tak se stalo, že se mi začlo stýskat po hraní na klavír a po mý super teplý posteli. Bylo mi smutno a šíleně se mi nechtělo bejt delfínem. Zvláštní tohleto, když jsem byla ještě člověkem, tak jsem si říkala, že delfín by nemusel bejt špatnej. Taveňáku, proměň mě už! Už se to vážně nedá vydržet.

Další proměna bude příště

Jak jsem se stala nezaměstnanou

Autor: Světlana Kadeřábková | středa 14.2.2018 21:59 | karma článku: 5.08 | přečteno: 103x


Další články blogera

Světlana Kadeřábková

O tom, jak jsem poskytla rozhovor pro rádio BBC

Bylo by se to nikdy nestalo, kdyby neexistovaly žádné náhody. Od té doby se vše začínalo ubírat tím lepším směrem.

11.2.2018 v 12:14 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 443 | Diskuse

Světlana Kadeřábková

Více než rok bez blogu

Dlouho jsem se tu neukázala. Hodně věcí nakonec dopadlo úplně jinak, než jsem si myslela. O super moderní college v Glasgow už nejspíš nic nenapíšu, začínám novou životní kapitolu.

10.2.2018 v 21:27 | Karma článku: 8.14 | Přečteno: 280 | Diskuse

Světlana Kadeřábková

Moderní škola s unisex záchodkama

Tak je to tady! Myslela jsem si, že unisex záchodky na školách navzdory debatám v jejich prospěch nikdy nebudou. A vida, do jedné takové školy, kde je mají, právě chodím.

24.9.2016 v 21:06 | Karma článku: 28.04 | Přečteno: 2131 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Tobiáš Nečas

Stařena

Krátká povídka, miniatura (Horror, mysteriozní, fantasy)...........................................

19.2.2018 v 18:08 | Karma článku: 7.42 | Přečteno: 287 | Diskuse

Dita Jarošová

5vět do pranice...

Co si člověk přeje nejvíc? Sílu jít dál. Nějak to protančit a odmávat. Největším štěstím? Nalezená láska. Nebo vskutku opravená kytara, rozmlácená kýmsi kdysi blízkým ze vzteku...

19.2.2018 v 13:47 | Karma článku: 6.03 | Přečteno: 229 | Diskuse

Marek Ryšánek

Pokora - cesta dětí Božích.

jsou za námi vánoce a svátek tří králů. Četli jsme v evangelijních oddílech o tom, jak je už od počátku evangelia ukázáno, že v Ježíši z Nazareta se děje už od počátku něco mimořádného.

19.2.2018 v 10:26 | Karma článku: 10.40 | Přečteno: 242 | Diskuse

Marcela Valouchová

Kletba noci

Noční vzduch byl nasáklý vlhkostí lesa. Chlad počínajícího podzimu byl po parném dni osvěžující. Ve vlasech ucítila mírný vánek a otřásla se nedočkavostí. Vzrušení zasáhlo všechny její smysly. Najednou slyšela spoustu zvuků.

19.2.2018 v 7:20 | Karma článku: 6.11 | Přečteno: 125 | Diskuse

Jiří Babor

Jednou se opět setkáme

Vzpomínám kdy jsem s Tebou poprvé po letech zase tančila a dal jsi mi víc než možná víš, ale já jsem tady a Ty jsi tam.

19.2.2018 v 5:56 | Karma článku: 5.02 | Přečteno: 135 | Diskuse
Počet článků 66 Celková karma 8.27 Průměrná čtenost 1845

Vzdálená příbuzná Johna Boka a docentky DAMU Majky Bokové (23/6/1945 - 12/07/2015).

Hraničářka poražená v boji s prokrastinací, toužící po absolutní nezávislosti a po týdnu složeného ze samých nedělí.

V jistých oblastech neoblomná puritánka, v určitém směru  je jejím pravým opakem. 

 Žije ve Skotsku.

Chtěla by umět psát fejetony.

V současné době má rozdělané tři knížky najednou a je zvědavá, zda se jí podaří dotáhnout je do konce. S tím dotahováním má zásadní problém. Nicméně sní o tom, jak by bylo krásné být spisovatelkou.

Je skalní čtenářkou a velkou fanynkou Alžběty Pondělíčkové.

Udělen titul: baronka ze Všenor

 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.