jste trochu komoušský blázen

dítě patří k matce, pokud má o něj zájem. Suďte sama sebe a no ostatní.

Milá Světlano,

ve Vašem článku se mi nelíbí dvě slova "borkyně" a "nikdy". Tuším, že Vy sama ještě nejste matkou, kdybyste jí byla...pochopila byste a nesoudila tak přísně. Neumíte si totiž představit co srdce matky může, smí a dokáže. Nechte první nával emocí odejít a pak si představte, že máte v rukou malý uzlíček,zcela závislý jen a jen na Vás a Vy chcete pro něj to nejlepší a nemůžete mu to dát.Nejsme často spokojeni s tím, jak jsme se rozhodli,jelikož jsme nechali jednat rozum a ten se měl nejdříve poradit se srdcem.Nebo obráceně?Není to vlastně jedno?Máma a dítě patří k sobě.Nesmíme ji soudit,smíme jen přihlížet a mít radost z toho, že zas jednou něco dobře dopadlo

Re: Milá Světlano,

Podle mého nemá matka nikdy právo na to, aby se svého dítěte vzdala. Výjimku vidím pouze v období, kdy je  maminka teprve v očekávání. Naopak, v některých případech vidím potrat jako nejrozumější řešení.

Milá slečno,

jistě, každý má právo na svůj názor, ale z Vašeho článku jsem pochopil, že pro Vás existují pouze 2 barvy- černá a bílá, nic mezi tím.

Většinou takovýto černobílý pohled na "věc" má státní zástupce, vždyť i ten placený soudce musí brát v úvahu nejen tyto 2 barvy, ale i mnoho různých odstínů a pak až vynést konečný verdikt.

Vy jste svůj rozsudek již vyřkla, jen si myslím, že k tomuto rozsudku máte jen několik vět z médii či tisku- neznáte prakticky jiné podrobnosti a přesto se z Vás stala soudkyně.

Až někdy něco zlého provedu- Vás bych opravdu nechtěl jako soudkyni- naštěstí právo nestudujete.

Slečno autorko....

Já být vámi, nebyl bych tak přesvědčený. Pochybuji, že znáte všechny nuance případu, aby bylo možno soudit. Zajisté to její rozhodnutí nebylo šťastné. Ale ufaže i jisté polehčující okolnosti. Třeba takový drobný fakt, že byla ochotna se dítěte vzdát jenom proto, aby mělo alesoň co jíst. Král Šalamoun by vám mohl o něčem podobném vyprávět, víte-li na co narážím.