I ženy dokážou udělat mužům ze života peklo

I ženské dokážou udělat chlapům ze života peklo. Zářným příkladem je náš rodinný přítel, říkejme mu třeba Libor. Ten by mohl vyprávět přímo romány o tom, jak s ním ženské poměrně nechutně vyčůrávaly. 

První Liborovo manželství se dá shrnout do jednoho slovo: KATASTROFA. Žena mu byla nevěrná téměř od prvního dne manželství, což by nebylo tak tragické, kdyby se to její muž později nedozvěděl. Z manželství vzešel syn, na kterého po rozvodu dotyčný platil jako mourovatý. A výsledek? Jednoho krásného dne se dozvěděl, že potomek NENÍ jeho! Ale protože si ho brával na víkendy a staral se o něj jako o vlastního a i papírově byl jeho otcem, potom platil na „syna“ dál. 

Pár let se oklepával a říkal si, že ženskou snad už nikdy. Pak se ale bohužel nechal oblbnout jednou „chlapožroutkou“, která ho dokonale zneužila, využila, použila a odhodila jako nepotřebnou veteš. Bylo mi ho líto. A jak se to všechno stalo? Inu, když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. A tak se Liborek zase nechal jednou pěkně napálit. Tentokrát mu cestu překřížila žena jednou rozvedená se dvěma dětmi, které byly svěřené do péče otci (soud někdy dokonce ví, co dělá). Matka dítek si brala mladší dceru jednou za čtrnáct dní na víkendy. V tu dobu ale si většinou musela drahá ženuška „něco neodkladně zařídit“ a tak její nový manžílek kolem vyženěné dcery kmital, uvážel ji na různé tréninky a soustředění. A výsledek? Když už holčička byla ve věku, kdy se na tréninky mohla dopravit sama, najednou začala její matka vidět, že Liborek vlastně není zas až tak dobrý. Ale hlavně, docvaklo jí, že už ho prostě NEPOTŘEBUJE. A tak se s ním rozvedla a neváhala přitom Libora pěkně oškubat. Byl vlastně rád, že se nakonec rozvedli.

Poslední dobou mu zahýbala nechutně okatě, až se mu z toho dělalo špatně. 

„To je dobře, že ses s ní rozvedl,“ řekl mu soused ve výtahu.

„Hm.“

„Víš, ona si vždycky někoho našla a od toho se nechala vydržovat. Je to už pár let, co o tom vím.“

„No, to je od tebe moc hezký, že mi to říkáš až teď. Takže mi chceš naznačit, že všichni kolem věděli, jak mi nasazuje parohy jen já ne?!“ vztekle vyrazil z výtahu, který právě zastavil.

„Počkej. Co blbneš?“

Mám známého. Ten na dceru platí alimenty. Bere si ji občas na víkendy, na dovolenou a vůbec vždycky, když mu to jeho bývalá přítelkyně a zároveň matka jeho dcery dovolí. Známý má svou holčičku rád, je to dobrý táta, přesto se nemůže s dcerkou vidět denně. Tahle situace ho evidentně ničí. Trápí se. Řeší to chlastem a milenkami. 

Včera jsem se bavila s kolegou a nějak se náš hovor stočil k tématu ROZVOD. „No, já už to mám díkybohu za sebou.“„Fakt? To jsem vůbec netušila.“„Jo, jo. Měl jsem tu čest s jednou slečnou, která si na mě založila svou existenci,“ řekl a prozradil mi, že dotyčná ho dostala k oltáři pod záminkou těhotenství. Idylka však netrvalo dlouho. Můj kolega ji záhy přestal bavit, odstěhovala se od něj i s dítětem a podala žádost o rozvod. Kvůli jejím dluhům jí prý platil i přes 10 tisíc měsíčně. „No, teď už je to lepší. Díkybohu jsme rozvedení,“ dodal ještě.

 A rodinný přítel Libor? S babama nechce mít nic společného! Po jeho zkušenostech se mu nedivím.