Jen fakta: v pravidlech bylo uvedeno:

Letos jsme přidali jednu podmínku - v každé povídce se musí objevit následující tři slova:  nakukovat,  překvapivý,  vlnka. Absence těchto tří výrazů znamená diskvalifikaci pro finále.

Povídky bez uvedených slov ale vyřazeny nebyly. 

Použít je můžete v libovolném tvaru, odvozená slova typu mikrovlnka ale nikoli.

Přídavné jméno překvapivý může být v jiném rodě, pádu a čísle, ale odvozené slovo překvapivě, to není jiný tvar, to už je jiný slovní druh, příslovce, ne přídavné jméno.

Zda slova užijete přirozeně, bez násilí, tak, aby posloužila příběhu, může ukázat, jak jsou vám hry s literárním jazykem skutečně vlastní.

Někteří autoři si žádné násilí s vkládáním povinných slov nepřipustili, a nic se nestalo, mají povídku ve finále.

Klára Kubíčková píše:

"A pokud je to dobré čtení, rádi pošleme dál i povídku, která třeba do puntíku nesplní všechna daná pravidla. To by se nám taky mohlo stát, že ve finále budou samé nudné texty, byť o přesné délce 5600 znaků…"

Mají to čtenáři pochopit tak, že opravdu všechny ostatní texty, které splňovaly požadavky, byly nudné, a že pravidla obecně není třeba dodržovat?

Jsem jedním z mála řidičů, kteří dodržují pravidla. Občas si ale říkám, proč dávají pravidla, jejichž dodržování se nevyžaduje. A to je ten problém: proč se dávala pravidla, když se pak ani nekontrolovalo jejich dodržení. Jsem spíše technického zaměření a vysvětlení paní Kubíčkové mi vyrazilo dech. Mělo se ale předem říct, že "daná norma" se nemusí dodržet

Třeba jenom ta Vaše povídka nebyla dost dobrá, stejně jako ta moje, paní Světlano. Stejně všichni akorát děláme Idnesu pitomce, že jim za nic vytváříme náplň přílohy bez nároku na honorář. Vlastně je to od nich moc šikovná finta.

Vážený pane Faltýne, přečtěte si prosím zadání soutěže i můj první příspěvek do této diskuse. S trochou nadsázky se dá říct, že podle zadání by se mohl soutěže zúčastnit i mladý Franz Kafka, protože ani on se psaním neživil. Literární soutěže obvykle znají dvě hlavní omezující kritéria: věk a publikační zkušenosti. Kdyby byla soutěž vypsaná jen pro mladé autory, samozřejmě bych se jí nezúčastnil. Ale to nebyla. A kdyby byla určená jen autorům, kteří dosud knižně nepublikovali, tak bych do ní také nešel. Ale ani tak zadání neznělo. Jedinou podmínkou bylo mít na idnes blog, což mám. Vy máte samozřejmě pravdu v tom, že jsem už ve starobním důchodu - a co má být? Spousta důchodců pracuje a má z toho příjmy větší než důchod. To jsou nepochybně profíci. Ale to není můj případ. Jak byste označil fotbalistu, který byl nucen ukončit svou profesionální kariéru, ale občas si jde zahrát s místním mužstvem nějakou tu "pralesní ligu"? Za profesionála? No, možná že na to fotbalové regule pamatují. Ale já si už hodně dlouho připadám spíš jako ochotník než jako profesionál a v zadání bylo řečeno, že sporné případy "profesionality" posoudí a rozhodne porota. Nemám, co bych k tomu ještě dodal.

Mějte se burčákově"! Já vám připíjím na vaše zdraví na dálku! 

...povídky psát neumím...a upřímně řečeno...ani je na blogu nečtu...nečetl jsem ani nic  z té soutěže....

... a jak je vidět dobře dělám,,,ještě abych si ve svém výtvoru hlídal nějaký počet znaků...abych náhodou někoho neznevýhodnil jeho délkou....

Vářená a milá Michaelo Jelínková, já - na rozdíl od vás - nepoučuji,to bych si nikdy nedovolil, jen radím (jak už jsem psal). Mé rady samozřejmě nemusíte brát vážně. Já v mládí rady od zkušenějších bral, ale jak se hezky česky říká ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutentág: "Je nová doba! Host vyhazuje vrchního!" Mé "chucpe" z dnešního rána neznělo, že žádná dobrá povídka nezůstala mimo finále, ale že nevěřím, že se do finále nedostala nějaká výrazně lepší povídka než je ta nejslabší z nominovaných. To je rozdíl, ne? Tak či tak vám místopřísežně slibuji, že po letošní zkušenosti se už příště žádné soutěže, ze které budou v podmínkách vyloučeni ti, kteří se psaním živí, nezúčastním. Přestože se psaním neživím. A přeji vám, abyste se příště do finále probojovala vy!

Piš kdy chceš a kam chceš...a starosti, koho to naštve...přenech na porotě a na těch naštvaných :) 

Milé dámy, trocha humorného nadhledu by neškodila. Ten "článek" pana Hewlita jsem četl, je z něj samozřejmě cítit jisté (a celkem pochopitelné) naštvání, ale je napsaný s ironickou nadsázkou, ne útočně. Pokusil jsem se na něj reagovat ve stejném duchu - což takhle zkusit to nějak podobně. Jak že se to zpívá ve starém songu S + Š? "Chtěl bych radit, nijak vás však nenutím, malé věci řeště ruky mávnutím..."

Mno...vy tedy umíte krásně poučovat - krásně to rozvíjí vaše chucpe z dnešního rána o tom, že žádná dobrá povídka nezůstala mimo finále. Vy jste je četl všechny?

Pokud pan Hewlit napíše, že paní Kadeřábková "blábolí", tak humorný nadhled chybí zejména jemu, kromě toho, že jde o projev hulvátství. Na to, aby to člověk pochopil, nemusí být zrovna přeborníkem v sémantice. 

Jinak pro mě osobně je zcela irelevantní, co kdo dělal za minuléhorežimu, potažmo co kdo dělá teď (kádrování se mi z duše protiví) - pokud to ovšem nemá vztah k soutěžnímkritériím. Obecně považuji za férovější a objektivnější soutěže anonymní, tj.kdy porota neví, čí text čte. Je známo, že informace o tom, jaký autor dílovytvořil, podmiňuje hodnocení díla jeho konzumentem. Celosvětově známý je v tomto ohledu experiment se slavnýmhouslistou Joshuou Bellem. Pro zájemce zde: http://bit.ly/1UMmSSD

No a na závěr mého sáhodlouhého příspěvku - nemám tolik času, abych vám psal krátký dopis, jak říká klasik...Jak jsem již psala, v jedné takové anonymní soutěži velkéhonakladatelství jsem se vloni umístila, podobně jako před pár lety pan Hewlit -takže také vím, že pro toho, kdo psaní bere vážně vážně, může být takovévítězství docela zásadní; nejen "píárově", ale hlavně a předevšímjako posílení vnitřní motivace, se kterou zápasí každý nevydaný spisovatel.Pěkně o tom píše např. Ray Bradbury v Zen a umění psát. Není nad to, když někdokompetentní a nezaujatý potvrdí, že ta hrozná dřina - ano, psaní do šuplíku jedřina - má smysl. Největším uměním je však nenechat se zdeptat neúspěchem(budeme-li neumístění v soutěži považovat za neúspěch), a tudíž děkuji múze, žepřes mé včerejší zklamání mi vnukla pointu u jiné povídky, se kterou jsem sedlouho trápila a která mi chyběla do mé sbírky, kterou dlužím nakladatelství. Přejitotéž všem, kdo se tentokráte neumístili.

Upřímně: už dlouho jsem se takhle nepobavila. Panu PH musím hodně ležet v žaludku, když dokázal napsat tohle: http://hewlit.blog.idnes.cz/c/476534/jsem-ve-finale-to-abych-se-snad-i-omluvil.html

No jo, jen další z těch, co nesnesou jakoukoliv kritiku a ještě chtějí umývat zadek. 

Pan Hewlit postavil svůj článek na osobním rozhorčení - vzal si váš článek jaksi ad hominem, z toho obvykle neplyne nic dobrého. Jinými slovy zcela opomněl vaše původní objektivní argumenty, na nichž jste článek postavila a které byly zcela legitimní - totiž překročení, leckdy markantní, přípustné délky textů a postoupení profesionálního spisovatele do finále (dokonce dvěma články). Můžeme polemizovat, zda perex je či není součásti textu i jak moc šlo si hrát s tvary "povinných" slov. Ale vždy by měla být na místě snaha chápat druhou stranu - tomu se říká dialog. Pan Hewlit se kdysi umístil ve stejné soutěži jako já nedávno, tudíž dobře ví, že min. jedno velké nakladatelství nemislodrdně povídky přes limit vyřazuje. Takže vaše argumenty jsou zcela relevantní a měl by následovat konstruktivní protiargument. Kromě toho, vítězům sluší velkorysost. Na článku pana Hewlita není slušivého vůbec nic. Docela mě to překvapilo.

A není to tak, že pro porotu podmínky soutěže ani nebyly vůbec důležité?? Porota hlídala literární úroveň, aby si nepoškodila své jméno. Má možná tak trochu jiný zájem, než redakce. Redakce potřebovala do podmínek zařadit i limit znaků, aby mohla vítěznou povídku v novinách zveřejnit, aby se vešla. Noviny nejsou nafukovací. Nakonec to ještě bude asi veselé, jestli vyhraje ta s dvojnásobným počtem a nebude pro ni dost místa. Švindlem bych to nenazval, ignorací pravidel ano. No a my, co jsme se snažili o to "šou" číslo, podobající se varietnímu vystoupení textaře na jevišti zbytečně, na to teď koukáme s otevřenými ústy, jak je také možné se "soutěží" zacházet.

Nic na tom nemění, že vybrané povídky si pozornost jistě zasluhují a   autorům, kteří to tak pěkně umí, blahopřeji. 

Nedá mi to, abych se do této diskuse ještě jednou nevrátil, a to ze dvou důvodů:

Za prvé proto, abych panu Ladislavu Selepkovi napsal, že ono to není tak jednoduché, jak se mu to jeví - Milan Jungmann měl na mysli opravdu tzv. normalizační autory, a to bez toho, že by nějak hlouběji zkoumal a hodnotil jejich tvorbu a občanské postoje, ale vzal to hezky odpodlahy podle osvědčeného principu kolektivní viny, což má dodnes své následky. Ale to by nemělo nikoho nějak zvlášť překvapit. M. J. nebyl jen šéfredaktorem Literárek v 60. letech, za což mu patří čest a sláva (a disidentem za normalizace), ale  v 50. letech také ředitelem Národní knihovny a spoluautorem Nástinu dějin české litertatury, toho Kladiva na čarodějnice - rozuměj na autory režimem odmítané.

Za druhé tu chci napsat, že za nejlepší finalové povídky (vedle těch svých, samozřejmě , v tom se autoři různého věku a zkušeností od sebe moc neliší) považuji povídky Marie Jung a Libora Jakubce. A kdyby jedna z nich vyhrála (osobně fandím Marii Jung), určitě si nebudu stěžovat, že měla o pár stovek znaků přes limit, a autorovi či autorce ze srdce poblahopřeji. Ona stručnost je přednost a obráceně: zbytečná rozvleklost bývá nedostatek. Tak proč se rozčilovat? Nevěřím, že se do finále nedostala nějaká literárně výrazně lepší povídka než je ta nejslabší z nominovaných. Ale věřím, že někomu to tak může připadat. Čtrenářský vkus a zkušenosti jsou hodně rozdílné. A řekl bych, že čím dál rozdílnější. Protože se čte mnohem méně, než kdysi. Bohužel, protože nedávno publikovaný britský výzkum potvrdil, že čtenáři skutečné beletrie se - mimo jiné lépe orientují v životě a v mezilidských vztazích.