Poprvé ve Skotsku

Všechno je jednou poprvé. Tohle poprvé bylo natolik zajímavé, že už tehdy jsem věděla, že se sem dříve či později zase vrátím.

Akademický rok 2009/2010 jsem strávila na Banff and Buchan College (BBC) ve Fraserburghu, což je malé město, z čehož plyne, že i škola byla poměrně malá. (Dnes už byste ale tento název hledali marně, protože BBC se spojila s college v Aberdeenu a obě mají z tohoto důvodu shodné jméno North East Scotland College.) Akademický rok 2009/2010 nebyl vůbec špatný. Dostala jsem od MŠMT stipendium, které pokrylo významnou část mých nákladů, poznala jsem pár skvělých lidí a objevila jsem zemi, ve které bych chtěla žít.

Přiletěla jsem v srpnu, a ač jsem věděla, že v té době ve Skotsku chladněji než v ČR, přesto mě překvapil silný vítr. Vítr je v této krajině hodně běžnou záležitostí a řekla bych, že dokonce častější než déšť a ani s ním to není tak hrozné. Rozhodně neprší nepřetržitě. I když je pravda, že pár deštivých dní za sebou na náladě nikomu nepřidá. Všude je zkrátka něco.

Již tehdy jsem bydlela ve třetím největším městě Skotska, v Aberdeenu, kterému se také říká granitové, protože většina budov je postavena právě z žuly. Už tehdy mě tohle město okouzlilo. Jasně, Edinburgh je vyšší liga, ale i Aberdeen má něco do sebe – pláž, přístav a několik parků, z nichž nejoblíbenější je pro mě Seaton, který se nachází nedaleko ústí řeky Dee a zároveň poblíž studentských kolejí, přesněji na cestě mezi kolejemi a University of Aberdeen, jež stojí ve staré části města, tzv. Old Aberdeen.

Nemilým překvapením pro mě byly peníze. Ač v jiných zemích je obvyklé, že menší kováky znamenají menší hodnotu, potom ve Skotsku i ostatních částech Velké Británie je tomu právě naopak. Ovšem tohle je naprosté nic oproti hodně nepraktickým kohoutkům, které mají všude, i když je fakt, že už na pár místech narazíte na pohodlné páky. Proti otáčecím udělátkům na teplou a studenou vodu nic nemám, pokud jsou spojeny do jednoho kohoutku, jenže ve Skotsku je právě běžné, že máte kohoutek na studenou vodu, potom celkem velká mezera a pak teprve následuje kohoutek na teplou vodu, ze které však většinou teče voda téměř vařící. Jsem ale fakt ráda, že to vypadá, že se začíná ve Skotsku v tomto směru blýskat na lepší časy.

Auta jezdí úplně naopak od zbytku Evropy, jakoby v protisměru. Je to divné, ale dá se na to zvyknout. Problém je, když člověk přijede po dlouhé době do ČR, tak si zas říká, že na tom silničním provozu něco nehraje. A když se konečně aklimatizuje, pak se vrací zpět do Skotska. Dalo by se říci, že vše spojeno se silnicí je tak trochu jinak. Volanty na opačné straně a například i brzdy u kol jsou naopak. Co Čecha nepochybně potěší je fakt, že Škodovka představuje v celé Velké Británii poměrně oblíbenou a spolehlivou značku, jen je tedy škoda, že Škodovka už není dávno česká. Nesmím zapomenout na jednu raritu, která prostě za zmínku absolutně stojí. V malém městečku Mintlaw mají kruháč, což samo o sobě není špatné. Poněkud zvláštní však je, že na tomto kruháku je umístěna autobusová zastávka. Kdo mi nevěří, může se tam jet přesvědčit.

Velkým plusem je moře. Severní moře a severní vítr k sobě poněkud patří. V tomto moři se moc koupat nedá, ale vlézt do vody na pár minut není nemožné. Jsou k vidění super vlny a je prima se jen na moře dívat a poslouchat šplouchání, pokud tedy vítr není silnější.

V létě 2010 mi bylo jasné, že do Aberdeenu znovu vrátím, jen jsem nevěděla kdy. A měla jsem úplnou pravdu. Ve Skotsku jsem trávila dovolenou v roce 2012 a v současné době tu žiji rok a doufám, že ještě nějakou dobu, i když v plánu je přesídlení do hlavního města Skotska Edinburghu.